Jdi na obsah Jdi na menu
 

JMLP - Jimramov

15. 2. 2015

Reportáž z časopisu "Hrom (c)"

s laskavým svolením redakce přetiskujeme komentář a rozhovor s trenérem lyžařského oddílu SK NMnM, panem T.P.

 

Za lyžařským mumrajem do Jimramova

15.2. mě zastihlo pošmourné ráno na zledovatělých silnicích směrem k městečku Jimramov. Karafiátovi Broučci ještě někde spali a ani žádná chudobka nikde nekvetla, i když krajina nebyla moc zasněžená, pruh sjezdovky nešlo z poslední zatáčky přehlédnout. Na rady zkušených jsem měl v autě holínky, ale parkoviště bylo zmrzlé a k vleku jsem dorazil skoro suchou nohou (škoda, že jsem zapomněl, že se budu taky vracet....).

 

Okolo budky pro prezentaci závodníků se to hemžilo malými sportovci a jejich rodiči (resp. manažery) a trenéry a probíhalo rozdělování startovních čísel. Děti se odebírali na zkušební jízdy a manažeři šli kontrolovat pitný režim (ten je prý pro výkonné sportovce velmi důležitý). Šel jsem tedy něco vyzvědět ze zákulisí a zde jsem trochu narazil. Došlo pivo a navíc technická podpora sportovců měla plné ruce práce. Z mého pohledu poučeného laika, který ví, že se lyže mažou voskem, se spousta tatínků a trenérů pokoušela ze skluznic naopak všechno odřít pomocí různých kartáčů, mnohdy na elektrický pohon. Asi mi zase někde ujel vlak. 

Naštěstí jsem narazil na jednoho trenéra, který měl tak rozsáhlý podpůrný tým, že nebyl nepřetržitě zaměstnán a poté co se našel jeden rezervní sud piva, byl i docela sdílný. Jeho jméno máme v redakci, ale po dohodě ho nebudeme zveřejňovat, protože nám prozradil i pár triků, které si prý jiné oddíly pečlivě střeží. Takže jdeme na to:

 

Hrom: Dobrý den pane trenére, časopis Hrom, věnujete nám chvíli svého času?

T.P.: Jak jste poznal, že jsem trenér?

Hrom: No, máte barevnou bundu s nápisem a vidím, že toho nemáte moc na práci.

T.P.: No dovolte! 

Hrom: Ne promiňte, to byla legrace, zaslechl jsem jak se Vás ten malý chlapeček ve stejné bundě ptal z které strany má objíždět ty červené praporky.

T.P.: Z pravé, ale to je stejně jedno, obvykle pak mine cíl, který tvoří dva praporky

Hrom: No je vidět, že se v tom vyznáte, ale dovolte, mám tu připravených pár dotazů, mohu Vám je položit? Ale prosím stručně, chtěl bych být na oběd doma.

T.P.: Tak dělejte.

Hrom: Jak jste sem přijeli?

T.P.: Autem, vlak sem nevede.

Hrom: A odkud?

T.P.: Z jednoho Města na Vysočině

Hrom: No ale tenhle závod se prý jede jako Pohár Jihomoravského kraje, nespletli jste se?

T.P.: Ne, z cvičných důvodů se může jet kamkoli, kde je tzv. otevřený závod a tento je takto vypsaný.

Hrom: Aha, a to bych se tedy mohl přihlásit i já?

T.P.: Jasně, máme tu třeba jednoho tatínka, co jezdil na lyžích naposled před válkou (myslím tu v Perském zálivu) a jde si to vždycky s děckama splužit taky

Hrom: Spluži..  co?

T.P.: Plužení je jízda na lyžích z kopce kdy se rychlost jízdy koriguje rozevřením lyží do tvaru V, při pokrčených kolenech, a tlačením nohou do stran se brzdí.

Hrom: Zajímavé, já když jsem jako dítě nemohl zastavit, spadl jsem prostě na zadek.

T.P.: Lavóry

Hrom: Cože?

T.P.: Tomu se zase říká dělat lavóry.

Hrom: Cha, cha, to je dobré, to neznám, vydržte chvilku, skočím Vám pro pivo, než zase dojde.

T.P.: Na novináře dobrý nápad

 

Hrom:Tak na zdraví a další dotaz: Proč jste sem tedy přijeli?

T.P.: Vyhrát nějaké medaile

Hrom: A jak se to dělá?

T.P.: Sjedete prostě dolů co nejrychleji, tady to není jak na krasobruslení, že musíte oslnit porotu, časomíra je němý a spravedlivý stroj. Za asi 30 vteřin víte, jestli jste sem nejeli zbytečně.

Hrom: No počkejte přece to není tak jednoduché?

T.P.: No ještě musíte projet správně brány a žádnou nevynechat.

Hrom: A jak to poznám kudy mám jet.

T.P.: No barvy se střídají a hlavně první brána nahoře po startu je buď vpravo, nebo vlevo a tu pak minete vpravo, nebo vlevo a pak už to jen střídáte, tedy většinou

Hrom: Jak "většinou"?

T.P.: To byste nepochopil. Ale před malými dětmi, které závod začínají, může jet předjezdec a jak postupně jedou větší a větší děti, je na trati obvykle takové koryto, že stejně jinam nemůžete

Hrom: Fakt nemůžu vyjet z trati?

T.P.: No můžete, ale pravděpodobně v těch hromadách okolo necháte lyže a než je posbíráte je čas na oběd. Ten chcete přece stihnout, říkal jste to, ne?

Hrom: Říkal, zatím je času dost, ale to s tím korytem, to zní dost drsně, viděl jsem tu i holky, nebojí se?

T.P.: Bojí, ale chtějí medaile.

Hrom: A kluci?

T.P.: Ti se bojí ještě víc, ale chtějí to co je v té igelitce, co se dává k té medaili 

Hrom: Takže není důležité zúčastnit se, ale vyhrát?

T.P.: Jasně, proto jsme tu, říkal jsem Vám to hned na začátku, máte to v tom svém notýsku.

Hrom: Aha, jo, a prozradíte nám tedy na závěr nějaký tip na vítězství

T.P.: A koupíte mi ještě jedno pivo?

Hrom: Jistě!

T.P.: Vtip je v tom, co jsem říkal taky už na začátku: Nesmíte minout cíl!

Hrom: Děkuji Vám za rozhovor, přeji hodně medailí a jdu pro to pivo

T.P.: Nazdar

 

Pln dojmů čvachtám zpět k autu a jestli mi z toho kápne nějaký honorář, koupím si na příště lyže a dám si taky formulku!

 

Lyžařským pozdravem SKOL Vás nepozdravím, není to pozdrav, ale něco jako "Na zdraví", německé "Prosit", nebo anglické "Cheers".

 

                Lyžaři se prý zdraví:  "Lyž si řiď" , ale vyslovujte to opravdu s pečlivou intonací :-)

 

(chy)

 

 

Náhledy fotografií ze složky 2015-02-15 Jimramov